Řimbaba

Tak už tu máme pár dní jaro a za dveřmi jsou Velikonoce. Zima byla mírná, ale i sníh jsme si užili a  příroda byla k nám milosrdná a leč to tak nemusí být zcela dobré pro zeleň.

 Na začátku roku nás v kraji potrápila velká voda, která už je kdo ví kde a cesty jsou zas prašné,  trnky již kvetou a ptáci po ránu navozují hezkou jarní náladu. Když nemohu spát, zasednu do meditace nad ránem a v tom si trochu zastesknu, kdo z našeho života opět tuto zimu odešel do jiné Země a co nového nám tento rok vyklíčí. 

Letos jde meditování v předjaří velmi hezky, jsou tu silné energie, doléhající na naše duše... Vize  jarních krajů se střídají s tvářemi našich milovaných a  když se dostaví konečně klid, dozvídám se, co je život a smrt. Jak je komplexní obojí a jedno bez druhého není. Neutíkám od těchto myšlenek a nechávám je mnou  proplout  jako vodu, nebráním jim, dokud celou věc neprozkoumám.

Po prvotním smutku zase přichází zpěv ptáků kdesi za oknem ze štítu sousedního domu a já vím, že žal už tu není, je tu slunce je tu déšť a vše co jaro v nás probouzí. Ve mně hrají trylky a slůvka....

Jarní

Jsi tu po roce zas,

oku lahodících krás.

Znovu bájit nad duhami,

jež jsou před branami,

božském to kraji,

náhodně se dech tají,

Zelený  zde ráj,

za měsíc už máj.

Zima odchází,

kamsi do mlází.

Jsem zas v extázi

když strom obcházím.

Ustála jsi  břízko,,

tisknouc tě tak blízko,

Zimní tíha je minulost

jarní přichází radost

Posílám to dál,

aby jsi se smál !