Stromořadí
S KAŽDÝM STROMEM, KTERÝ PŘEŽIL TĚŽBU a moudří jej nechali jako solitér růst, se pomazlím pohledem a nebo jej obejmu a napojím se na jeho Bytí v Lásce a sounáležitosti, poděkuji mu za to, že je, že se podílí na mém životě a soucitně ho prosím o odpuštění, že mu tak zatápíme a musí čelit lidskému pinožení se za kdejakou malicherností. A pokud najdu alej lip, sleduji celý rok její vývoj od zimy až do podzimu a znovu a znovu.... Cyklus a koloběh nezastavíš....Navíc strom nic nežádá. jen prostě roste a daruje ze sebe. Je tolik, co vytvořili naši předci, ale my co po sobě zanecháme, kolik stromořad?Už jjako dítě jsme sázelI aleje lip se svými rodiči a některé ty lípy už někdo zase pokácel, jiné tam nechal a rostou dál, jako němý svědek činů našich....
