Řimbaba

 Okolo ní chodím mnoho let, je tu sama jako soliter na volném místě, kousek od města,  lidé pod ní parkují, venčí pejsky, chodí pod ní staří lidé i školky s dětmi. Přečkala další zimu a vichřice, je  jako rozvětvené  srdce  prostoru, kousek od domova , kde žiji. Za pár dní se zazelená a já budu dýchat s ní až do června, kdy zavoní svými sladce vonícími kvítky, z nichž se pak  během léta stane kulaté semínko a to milují ruměnice na zemi, když spadnou. Jsem každý rok omámená jejich vůní a když  v zimě piji čaj, pokud mám teplotu z usušených květů. Med z ní je luxusní, ale kdo by to dnes hledal na trhu, snad jen dobrý včelař  ti poví z čeho máš med.  Pohled na ní ve mne vyvolává svatý klid, v zimě i v létě, je to omamné dřevo od pohledu i pro svůj  všestranný užitek, to je prostě naše nádehrná a milovaná Lípa česká.