Řimbaba

Vidí tě i když ty  jeho ne, les je tajemný a kouzelný a pokud jej tak chápeš, nemáš se tam čeho bát. Je skryt ve stromech jako tisíce očí, v mihotajících se lístcích a pomocí větví  se dostává do pohybu a přitom neviditelně  kopírující svým  prstem ve vzduchu vzdušné  srdce  a šuměním nás upozorňuje  na to, že s námi komunikuje, stín stromů  je pro vás lékem a odpočinutím v letním žáru  a co je v nich, kde sídlí  stromový Duch, je dutý nebo nadutý?  Ani jedno, snad jen, když duch zmizí, když je ten strom  uvnitř strouchnivělý a hmota vyhraje nad duchem. Ale ne na dlouho, jednoho dne padne tak jako tak k zemi a rozpadne se do matičky Zemi. Ten  lechtivý pocit, že tu nejsem sama v mém týlu je intenzivní, když stromy kvetou nebo, když jsou holé, když je obejmu a políbím jejich  vrásčitou kůru satrců.

Duch není ovšem ten strom, je to bytostně tajemné, nezjeví se hned každému  stejně jako mě a  cítím se  dnes již silná v jeho přítomnosti s teplem u srdce . Jsem moc vděčná za jeho přítomnost, za to, že tu je ten,  kdo je tu  ten hlavní Pán lesů. Nemám strach jít do háje mezi velké kluky, myslím ty obří buky a duby nebo i smrky a borovice. Břízka je něžná dívčina s běloskvoucí kůrou, pomrkávající tiše svýma očima po okolí. V korunách se schová tu sojka, tam zas datel a i pýrko sem tam pustí dolů a já jej najdu a poděkuji za něj. Je mi tu s Vám všemi dobře a zas nashledanou zítra  nebo jindy..